CHIANG RAI - THAJSKO

Srdce zlatého trojúhelníku, tak je označováno severní město Thajska, Chiang Rai. Zeměpisně se zde střetávají hranice Barmy, Laosu a Thajska. Kluci spí a já se ještě před snídaní vydávám na svou oblíbenou procházku. Jak jsem si užívala předchozí Chiang Mai, tady to bohužel říci nemůžu. Jakmile mi před nohami proběhne tlustá krysa a její dlouhý ocas mizí v příkopu plném odpadků, nadšení mi upadá pod bod mrazu. Stánky, chodníky i ulice jsou špinavé a odpadky se povalují úplně všude. Malé děti si hrají bosé v kalužích, společně s toulavými psy. Vracím se s pocitem, že jsme si zvolili špatnou čtvrť pro ubytování. "Dnešní snídaně jedině v evropské restauraci," jakmile přicházím s touto větou, Máťovi se rozzáří oči nad vysněnou palačinkou. Skutečný důvod raději neprozrazuji. Tohle město má dva nádherné chrámy, které jsou zapsané v itineráři. Samozřejmě nezapomínám na domluvené pravidlo. Dnes bílý chrám, zítra modrý chrám. Obrovská socha na kopci se nepočítá. Tu si obhájím, ale ještě je dost času na sdělení informace o úpravě dnešního výletu. Vyrážíme grabem k Wat Rong Khun, neboli Bílému chrámu. Asi patří k nejmladšímu, který během své cesty navštěvujeme. Jeho stavba začala v roce 1997 a stále není dokončen do dokonalosti, i když já si myslím opak. Když se k chrámu přibližujeme, mám pocit, jako bychom vstupovali do zimního království. Vnitřně zažívám opak, v porovnání s dnešním ránem. Najednou jsme obklopeni bílou, zářivou čistotou a dokonalostí. Lesknoucí střecha chrámu připomíná porcelánový domeček pro panenky, který je osázen zrcadlovými střípky. Zrcadla a sklo je hlavním doplňkem stavby. Sloupy zábradlí zdobí skleněné koule.Kluky samozřejmě okamžitě napadá vytvořit na obličejích co nejděsivější grimasu a v kouli ji vyfotit. "A všimli jste si, že je v kouli had nebo odraz chrámu?" ptám se s nadějí. "Žádní hadi, jenom příšery," oznamuje mi jedna z nich. "Tak chrám máme splněný," pokračuje Téďa. "Objednám Graba na ubytko.""A není ještě moc brzo?" tohle musí vyjít. "Skoro po cestě je obrovská socha, kterou musíte vidět!" "Ale my si myslíme, že ji vidět nemusíme" a takhle pokračuje debata dál, dokud nezastavujeme před 9 patrovou pagodou a fakt obrovskou bílou sochou na malém kopečku. Bohužel schody jsou zavřené, takže se musím klukům omluvit a požádat je, jestli by ráčili vyjet nahoru výtahem.Někteří turisti bílou sochu s vyhlídkami v zadní části hlavy, mylně nazývají Velkým Buddhou. Jedná se ovšem o bohyni Guan Yin.Celý chrámový komplex je známý pod jménem Wat Huay Pla Kang.Vracíme se uťapaní a hladoví, ale kde sehnat něco dobrého k snědku?"Ještě jsme neměli Hot pot," hlásí se Máťa o slovo. Ok. Takže dnes nebudeme příliš riskovat a večeři si uvaříme sami. Na nočním trhu, kde je stánek vedle stánku, si vybíráme talíř s různými druhy masa a druhý talíř s hromadou čerstvé zeleniny. Mladík nám na stole zapaluje plyn pod nádobou, který nám několikrát během vaření zhasne. Konečně se rozhoduje, že nastal čas na výměnu plynové náplně a i polívka se začne vařit. Spokojeni po dobré večeři se prodíráme stánky s oblečením, kořením a různými thajskými suvenýry. Máťa nutně potřebuje koupit kšiltovku, aby ji mohl po čase připsat na seznam k ostatním ztraceným.Když ho vidím přicházet, hned je mi jasný, že se nechal inspirovat místními. K plavkám skvělá volba!