První dotek moře
Pár minut před půlnocí přistáváme na Krabi, které je provincií Thajska, jižně od Bangkoku. Domča na nás čeká v apartmánech v blízkosti městečka Ao Nang. Na letiště nám zařídil taxikáře, který bude držet ceduli s našimi jmény. Trochu zmateně koukáme na asi třicet taxikářů a jejich cedule. Na žádné svá jména nevidíme. Taxikář nikde. Název ubytka neznáme. Thajskou Simku nemáme. Půlnoční sranda může začít. Tak ještě jedno kolo. Čteme znovu. Najednou Téďa vybuchne smíchy a pán s cedulí okamžitě také. Vůbec netuší co má na papíru napsáno, ale je rád, že se k němu hlásíme. Text "Nejlepší žáby", jsme přehlídli hned několikrát. Během 30 minutové jízdy do apartmánů White Sea View, se nepřestáváme smát playlistu s českými songy, které začaly hrát jakmile jsme otevřeli dveře elektromobilu. Kdyby chtěl někdo vědět značku? Byl bílý 😂Dva bílé pokojíčky jsou krásné a mají i svojí sprchu a záchod. "No nevím kluci, jestli to není zbytečně moc luxusu?" hodím na ně pobavený výraz. "Už jsme si za ty 3 dny na sdílené prostory s ostatními přece zvykli". "Jestli ti Mišičko pokojíček s čistou postýlkou nevyhovuje," tentokrát hodí pobavený výraz Domča. "Na trávníku jsou čtyři bambusové přístřešky. Asi budeš jejich první host, ale můžeš to zkusit."Ještě dodá přítomnost velkého množství komárů v nočních hodinách a volba je jasná. První sluneční paprsky nás hladí po tváři a probouzí nás i naše hladová bříška. Paní majitelka nám připravila úžasnou snídani, o kterou se Téďa rozděluje se svojí modrookou, blonďatou kočičkou a Máťa s černookou. Zvířátka okolo stolu v následujících dnech přibývají. Snad na nás zůstane aspoň ovoce. Ihned po snídani sedáme na mopedy a ujíždíme k moři, které je 5 minut pod kopcem. Pláž je písečná s občasnými vyčnívajícími korály a moře je nádherně teplé. S Máťou si nasazujeme šnorchlovací brýle a další tři hodiny z vody nevylezeme, i když není nejlepší viditelnost pro zkoumání podmořského života. Sedím na pláži a kus za mými zády stojí bílý sloup s výraznou čárou, téměř u vrcholu. Jedná se o označení bezpečného místa v případě tsunami. Pozoruji poklidné moře a hlavou mi běhají útržky prosincových zpráv, které připomínaly 20 let od jedné z největších přírodních katastrof. Tsunami svojí silou ničilo domy a o život připravilo přes 300 tisíc lidí z různých částí světa. Byla to největší katastrofa v Indickém oceánu.V Thajsku bylo zasaženo Krabi a dalších pět provincií. Číslo těch, které nepřežili tento přírodní živel skončil na 2060 thajských obyvatelích a 2436 turistech. Tsunami nám svojí silou připomnělo, jak malí jsme ve srovnání s přírodními silami. Kvůli letům jsou možné pro potápění zítřek nebo další den. Takže musíme objednat ještě dnes. Máťu necháváme v pokoji, sedáme na mopedy a odjíždíme do blízkého Ao Nangu. Postupně se v centrech s PADI licencí dozvídáme, že jsou termíny pro další dva dny plné. S obavou a nadějí vstupujeme do posledního, kde na nás čeká dobrá zpráva o třech volných místech na blízký ostrov Phi Phi. Skládáme zálohu a zítra v 8:35 budeme na značkách (na pobřeží). Ještě jsme postupně požádáni o velikosti bot a obleku. Mě si majitel centra fakt vychutnal."Prosím, stoupni si" - poslechla jsem a stoupla si. Snad odhadne velikost neoprenu dobře. "Prosím, upaž." - Udělala jsem. "Prosím, zvedni ruce nad hlavu." - divné měření, ale asi mají jiné metody než ostatní centra. "Prosím, vyskoč." - a co udělala blondýna? Ano, vyskočila. No dobrý, on vás ten smích brzy přejde. Hladoví, ale šťastní ze získaného potápění, vyrážíme zpět. S Domčou se usazujeme v restauraci a Téďa jede pro bráchu na pokoj. Máťovi posílám krátkou zprávu, aby vzal klíče, zamknul a počkal na něj u vjezdu. Proč mi na to odpověděl "OK", když přijel bez klíčů a se zamčeným zámkem dveří, jsem nepochopila. Když Domča lezl z jednoho balkonu na druhý, vzpomněla jsem si na tátu, který kvůli mým ztraceným klíčům několikrát lezl taky přes sousedy v paneláku. V restauraci si objednáváme vynikající Pad Thai. Hodně restaurací v Čechách vaří dobrý Pad Thai, ale na tenhle nemá ani jediná. Slunce už zmizelo za horizontem moře a my musíme taky co nejdřív do postelí. Zitra nás čeká potápění. Ještě rychlá sprcha, natřít obličej olivovým olejem a Nééé! Obličej mám v jednom ohni. Nemůžu otevřít oči, ale po hmatu nacházím ručník a bořím do něj obličej, do kterého se najednou zapichuje snad milion jehliček. Tohle nezvládnu. Potřebuji pomoc. Chodidlem kopíruji stěnu, až se dostanu k posteli. Jakmile řeknu Domčovi, že jsem si na obličej namazala olivový olej z jeho hnědé lahvičky, vyskakuje z postele a dalších 20 minut mi střídavě myje obličej mýdlem a suší ručníkem. Hurá, já můžu otevřít oči! V té lahvičce byl olivový olej s citronovou trávou a chilli papričkami.
Kohout nám svým nepřestávajícím kokrháním připomíná, že je čas vstát z postelí, sednout na mopedy a vyrazit směrem k zátoce. Loučíme se s Máťou, který se těší na odpočinkový den s wifinou. Společně s dalšími šesti lidmi nastupujeme do speedboatu, který míří k potápěči vyhledávaném ostrůvkům Phi Phi. Loď ve vysoké rychlosti rozráží vlny a s duněním dopadá zpět na vodní hladinu. Pobřeží se od nás vzdaluje, až zmizí úplně a před námi se objevují skalní útvary porostlé zelení, které připomínají tiché strážce moře. K naší tříčlenné skupince se připojuje Steve a blondýnka Jenny s krásným úsměvem na tváři. Stává se naší instruktorkou pro dva plánované ponory. Při hluku motorů nám Jenny ukazuje plán prvního ponoru. Budeme se pohybovat v hloubce 3 až 18 metrů. Korálové útesy obeplujeme asi do 50 minut, podle spotřeby vzduchu. Na dalších stránkách nám ukazuje mořské živočichy, které můžeme spatřit. Ale proč ukazuje na žraloky? To bude nějaký omyl! Majitel potápěčského centra mi tvrdil, že tady žádní žraloci nejsou! Vypadá to, že to byl jeho další vtip jako "vyskoč". Domča mě přesvědčuje, že by to muselo být velké štěstí, abychom na žraloky narazili."Opravdu si řekl štěstí?" asi si pod tímto slovem představujeme každý něco jiného. Když se přidává i Téďa se svým obrovským přáním, potkat se dole se žralokem, přemýšlím, jestli jsem ve správném týmu. Chai je stále usměvavý a jen o trošku víc opálený Thajec než já. Během chvíle chytá zručně bóji, ke které loď přivazuje. Naše skupinka skáče do vody jako první. Na znamení začneme vypouštět vzduch z BCD žaketu a pomalu klesáme pod hladinu. Stáváme se součástí podmořského světa. Viditelnost je nádherná, takže si užíváme pohled na barevné korály a spoustu různobarevných rybek. Pozorujeme murénu, která s otevřenou tlamou hrozivě vykukuje z úkrytu. Užívám si hejno žlutých rybek, do jehož středu jsem vplula a teď jsem jeho součástí. Jenny před námi míří vypnutou baterkou na místo, kde se pomalu pohybuje nádherná želva. Opatrně se přidáváme k ní a všichni pozorujeme její cestu při mořském dně, kdy okusuje korálové kuličky, které svým tvarem připomínají malé nafouknuté balónky. Jen do nich píchnout špendlíkem. Jenny teď míří baterkou před nás a ukazuje na rybu, kterou při koupání v moři nechce nikdo potkat. Jen pár metrů pod hladinou pluje elegantní mořský lovec.Je to žralok černoploutví, který dorůstá do dvou metrů. Ten pohled je fascinující. Je jen několik metrů od nás a stále připlouvají další. Není v nich ani stopa po agresi, jen si nás tiše prohlíží a my je bez hnutí pozorujeme. Užívám si tuhle chvíli. Je to neuvěřitelný, ale necítím žádný strach ani ohrožení. Nikdo z nás je neohrožuje a oni na opátku neohrožují nás. Přijali nás do svého království. Jakmile se vrátíme zpět na palubu, Domča mi smutně oznamuje, že vodotěsný obal kamery tlak vody nevydržel. Snažíme se jí vydušit, ale slaná voda se dostala všude, což je její zkáza. Všechny nás mrzí, že právě z tohoto potápění nebudeme mít žádné snímky. Verim, ze tyhle zážitky nám z paměti nezmizí. Druhý ponor je také krásný. Proplouváme jeskyní, za kterou na nás čeká pohled na obrovskou korálovou stěnu, která stoupá z mořské hlubiny až k hladině. Ukončit tuhle cestu se nám nechce, ale ručička tlakoměru se přiblížila k červené hranici. Na lodi si během obědu vyprávíme zážitky z obou ponorů. Náhle si všímám chlapíka vedle mě, který z pouzdra vyndává IPhone s začíná si prohlížet záběry. Během chvíle si se Stevem vyměňujeme FB adresy a videa z ponoru jsou moje. Aby toho koupání nebylo málo, tak si dám s Máťou ještě večerní koupačku v moři. Západ slunce, které se postupně noří do hlubokých vod a překvapení u večeře na pláži, nám ukončilo další povedený den.
Bílé opice v narodním parku
Krabi je vyhledávané nejen pro dlouhé písečné pláže, ale také pro vysoké skalní útvary. V rovinaté krajině vypadají jako by je někdo vzal a zapíchl do země na místo, které se mu zrovna líbilo. Většina z nich jsou porostlé zelení a některé mají holé, svislé stěny, které jsou vyhledávané horolezci. Pro dnešní den jsme vybrali trek v národním parku. Mopedy parkujeme na vyznačeném menším parkovišti ve stínu banánovníků. Tady budou dobře ukryté před spalujícím thajským sluncem. Asfaltová silnice nás vede k pokladně a vstupní bráně do "Hap Noppharat Thara - Mu Ko Phi Phi National Park". Zapisujeme svá jména "Krásné žabičky", telefonní číslo a čas vstupu, do registrační knihy. Zároveň si fotím telefonní číslo na místní rengers. Snad ho nevyužijeme. Asfaltový povrch je za námi a my vstupujeme do uzavřeného zeleného království. Během chvíle mizí i pohodlná pěšina. Kořeny se plazí jako hadi a vzájemně se proplétají. Rovinka je už dávno za námi a my začínáme v horku stoupat do 550 metrového převýšení. Všude kolem nás je nepropustná zeleň keřů, banánovníků, palem a dalších stromů, které nás svými listy chrání před poledními slunečními paprsky. Před námi jsou první schody, které jsou navrtány do téměř svislého skalního bloku. Opět si potvrzuji, že tady je všechno projektováno v asijském měřítku. I Máti chodidlo ve velikosti 37, přesahuje šíři schodů. Jak je důležité tady hlídat každý svůj krok se ukazuje vzápětí. Stojím na dřevěné podestě a pode mne se náhle usazuje paní, která uklouzla na prvním schodu a zbytek schodů sjela po zadku. Tvrdí mi, že je v pořádku, ale myslím, že po tomhle pádu si dlouho nesedne. Místo thajských masáží se jí teď budou hodit více chladivé obklady. Ještě, že jsem zakázala jít klukům v pantoflích. Téďa, který v nich vyšplhal a následně slezl útes na Maltě, protestoval hodně, ale byla jsem neoblomná. "Jo kamaráde, osmnáct ti bude až za měsíc."Jakmile se vyškrábeme nad schody, padáme na dřevěné lavice a vzájemně se litujeme, jak jsme vyřízení, co nás všechno bolí a co všechno máme zpocené. Asi v polovině cesty k vrcholu odbočujeme na kilometr vzdálený vodopád. Je téměř bez vody, což mi umožňuje vyšplhat po kamenné stěně a dostat se do rozlehlé jeskyně. Během stoupání míjíme betonové patníky, které nás po 500 metrech postupně přibližují k vrcholu. Úžasný, je pronikavý a hlasitý zpěv ukrytých ptáků, který se nese korunami stromů. Po pěti kilometrech dorážíme k první vyhlídce. Před námi se otevírá pohled na moře a krajinu hluboko pod námi. Domečky, silnice i políčka jsou jako kostičky lega, které pozorujeme z ptačí perspektivy. Cestou k vrcholu se zastavujeme ještě na čtyřech vyhlídkách. Hned za pokladnou jsme si všimli, že červeno-bílé pásky, zde vyměnili za ostnatý drát. Bohužel si myslím, že ani ten není pro bílé opice překážkou. Viď, Míšo!Dominantou vrcholu je obrovský balvan, na který se dostaneme pomocí polorozbořeného žebříku. Úplně zpocení si sedáme na hladký balvan a užíváme si nádherné výhledy. Tohle je pocit štěstí. Tělo fyzicky zničené, ale zaplavené endorfiny. Cestu dolů si nejvíc užívá Máťa, který se přeměňuje v opičku a houpe se na visících liánách přes cestu. U pokladny zapisujeme svůj čas příchodu a z posledních sil se já a Domča doplazíme k mopedům. Kluci ovšem vypadají, že by si deseti kilometrovou procházku dali znovu, ale to by přišlo o slíbenou odměnu. Cestou do ubytka se zastavujeme v prádelně na ulici, pro své voňavé oblečení. Už se nemůžu dočkat, až ho vyměním za to lepivé, propocené. Při čekání na vyprané oblečení slyším pravidelné klepání v blízkosti budovy. Samozřejmě jsem ženská zvědavá, takže brzy nacházím starší paní v burce. Sedí pod bambusovým přístřeškem u stolku a sekáčkem na maso odsekává kus ulity malých mušliček. Pomocí rukou se s ní dorozumívám, že mušličky následně vaří, přičemž vznikne lahodná polévka. Zkouším taky, ale hned po první mušličce jí sekáček vracím. Prsty budu ještě potřebovat k řízení mopedu. Naše ubytko stojí v kopci nad mořem. Cestou mě vždycky praští do nosu pronikavá vůně sušených ryb. Stojí zde pět domů a okolo každého jsou na slunci rozložená síta s rybami, po nichž se prochází skupinky mlsných much. Je čas na slíbenou odměnu. Takže naskákejte na mopedy a hurá do Ao Nangu, kde vás čekají thajské masáže. Za ten dnešní trek si každý zaslouží hodinové rozmazlování s voňavým kokosovým olejem
Včerejší potápěčský den se žraloky, byl pro Téďu obrovským zážitkem. Věřím, že dnešní den přinese stejně velkou radost Máťovi. Hned po snídani nasedáme s Máťou na moped a asi za deset minut jsme v cíli. Projíždíme širokou bránou, za kterou se objevuje rybník jako z pohádky.Je téměř u hlavní silnice, ale banánové a kokosové palmy ho dobře ukrývají, před hlukem i zvědavými pohledy. Jedná se o chovný rybník pro sportovní rybaření. Máťa rybářské vášni propadl už dávno, takže včerejší volba mezi rybařením a šnorchlováním, byla jasná. Máme na výběr hodinové, čtyřhodinové nebo celodenní chytání. Kvůli zničujícímu polednímu slunci, volíme čtyři hodiny. Kolem rybníku jsou umístěná tři dřevěná mola s přístřeškem. Máme štěstí, získáváme poslední volné. Dřevěná pohlaha má nejlepší léta za sebou, takže se některým místům raději vyhýbáme. S těmi kusy, které v rybníku plavou se potkáme raději na souši. Nicméně i staré molo a rozbitá lavice, dodávají tomuto tichému místu uklidňující atmosféru. Rybáři, kteří přicházejí po nás, se musí spokojit se židličkou a kšiltovkou na hlavě. Usměvavý mladík předává Máťovi dva rybářské pruty, podběrák, směs do krmítek a toastový chlebík. Na tousťák berou prý nejvíc, tak uvidíme. Máťa nečeká ani vteřinu a nahazuje oba pruty. Brzdy nechává povolené, jak se domluvil se správcem. Během půlhodiny zabírá první ryba a prut okamžitě letí do vody. Máťa neměl nejmenší šanci ho v letu zastavit. Okamžitě k nám přibíhají vedlejší rybáři a pomocí druhého prutu ho za pár minut zachraňují.Během rybaření takto skončí ve vodě ještě tři pruty ostatních rybářů. Jen co Máťa znovu nahodí, zabírá první ryba. Z vody se jí vůbec nechce, takže chvíli statečně bojuje, ale nakonec vpluje do mého připraveného podběráku. Máti oči září štěstím a já vím, že kdyby už do konce nezabrala jediná ryba, bude odjíždět spokojený. Po čtyřech hodinách odjíždíme s konečným skórem tří nádherných ryb a nezapomenutelným zážitkem. Zbytek dnešního odpoledne strávíme všichni s posledním koupáním a rozloučením s mořem. Na zítřejší ráno máme objednané taxi na letiště. Přelet do další destinace se nezadržitelně přiblížil. Thajsko je tropickou zemí, jejíž roční období ovlivňují monzuny z Indického oceánu.V Jižní části, kam patří Krabi, začalo v listopadu období sucha a v dubnu ho vystřídá období dešťů. Nyní si užíváme, pro nás příjemné teploty, od 28 do 32 stupňů. V poledne se ovšem raději před slunečními paprsky snažíme ukrýt. Náš zítřejší let míří do města Chiang Mai, které leží na severu Thajska, asi 700 km od Bangkoku. Jeho 1,2 milionů obyvatel jsou sice bez přístupu k moři, ale obklopeni nádhernými zelenými kopci a horami. Už teď víme, že budeme muset naše mopedy vyměnit za silnější mašiny. Čeká nás totiž čtyřdenní jízda v horách s množstvím nádherných chrámů k návštěvě.
