LANGKAWI - MALAJSIE

Langkawi - malajsijský ostrov s dlouhými písečnými plážemi. 
Symbolem ostrova je hnědo-bílý orel skalní, který se ukrývá v názvu ostrova.  

”Hele, a kolik má Leny ještě bratrů?" směje se Téďa. Právě u nás totiž zastavuje chlapík a tvrdí, že se Tommymu rozbilo auto. Klimatizovaný taxík v tomhle horku vítáme s nadšením. Cestou na letiště míjíme děti v slušivých modrých uniformách, které jdou právě ze školy. Řidič nám vysvětluje, že v Kambodži probíhá školní den od 7 do 11 a odpolední vyučování od 13 do 17 hodin. Školáky v různých barvách uniforem jsme viděli ve všech zemí, které jsme v Asii navštívili. "Myslím, že tohle nebude Lenyho brácha," jen co dopovím větu, padám v zatáčce na Máťu. "Ten padesát nejede, viď mamčo?" Téďa si neodpustí poznámku. Je pravé poledne a my stojíme v obrovské, krásné hale na letišti v Siem Reapu. "Proč mám pocit, že tu proběhla evakuace?" Otáčím se na ostatní. "A jsme na správným letišti?" ptá se Máťa. Jdeme dál úplně prázdnými halami a po absolvování celní kontroly si sedáme jako jediní v jedné z prázdných restaurací. Tak tohle jsme ještě nezažili. Náš let svítí na tabuli, tak snad odletíme. Letadlo, kterým letíme do Kuala Lumpuru je poloprázdné, ale letíme. Po hodině vystupujeme v Malajsii, kde je okamžitě poznat převažující muslimské vyznání. Ženy mají vlasy a krk zahalené do hidžábu. Malých modliteben s koberečky je na letištích hodně a jsou vždy označeny mužským nebo ženským obrázkem. Jen si je nesplést se vstupem na toaletu. Když jsme nastupovali hodně pomalým krokem do letadla. Všimla jsem si, že všechny čtyři ženy přede mnou mají látky hidžábu spojené vzadu na hlavě špendlíkem. Z hrůzou jsem si představila, kde při mé šikovnosti tahle píchavá věc skončí. Navazujícím hodinovým letem přelétáme na ostrov Langkawi, který patří pod Malajsii. Tam se klukům splní vytoužená válecí dovolená na nekonečných písečných plážích. Grabem přijíždíme na ubytování za tmy, takže jsme ráno překvapeni krásným resortem, který zakončí naší cestu. Čisté, dřevěné chatky jsou ukryty ve stínu keřů s pronikavě voňavými květy. Ranní snídani nám přináší číšník k bazénu, společně s přítulnými kočičkami, které vyžadují naše neustálé hlazení. Hned po snídani si bereme s Máťou šnorchlovací brýle a prcháme ke 2 minutám vzdálenému moři. Proč si s brýlemi na očích a zavěšeným šnorchlem začínám po pěti minutách připadat jako blbec? "Mami a myslíš, že se dostaneme do hloubky ještě před obědem?" Po deseti minutách chůze to vzdáváme a noříme obličeje pod hladinu, i když nám voda dosahuje jen do pasu. Snad protože je písečné dno bez jediného korálu, nevidíme žádnou rybu. Místo nich pozorujeme krabi, kteří utíkají po písečném dnu a jakmile se k nich přiblížíme, okamžitě se zahrabávají. 5 dní, které zůstáváme na ostrově, trávíme u bazénu, u moře, u drinku, u jídla a v houpací síti. Zkrátka relax all-inclusive. Přesně tak, jak jsem klukům slíbila, až na pár zanedbatelných dodatků:1/ Dvakrát výšlap ke stejným vodopádům:"Ta paní ve stánku se suvenýry naší kartu protáhne jedině mezi zuby. Tak zítra znovu."2/ Noční trh na druhé straně ostrova:"Opravdu je naše rozežranost tak velká, že pojedeme na druhou stranu ostrova?"3/ Výlet do rýžových polí:"Míšo, není dobré při focení v rýžovém poli zaujímat polohu, že čůráš."4/ Výlet na vzdálenou pláž:"Opravdu chcete, abych byla na vaší svatební fotce v županu?"5/ Výměna motorek za kola:"Tak kluci, můžete si vybrat. Obě kola jsou bez světel, brzdy nefungují, mají ohnutou vidlici a zkřivené šlapky. To červené Ferrari vydává při šlapání skřípavé zvuky a tomu černému Lambu se při prvním hrbolu mění sedadlo z vodorovné do svislé polohy."Teď už se konec pohádky opravdu blíží. Na poslední dva dny přelétáme do Singapuru a obřím Airbusem 380 zpět do mrazivé Evropy. Moc děkuji všem za krásné fotky z ledového království. Myslím, že teplotního rozdílu 50 stupňů si ani nevšimneme.