MÍŠA ČERVENKOVÁ
Mé cesty jsou obyčejné, ale lidi a příběhy, které na nich poznávám, jsou pro mě neobyčejné a nezapomenutelné.
Jsem mámou dvou úžasných kluků, Tédi a Máti, kteří můj život naplňují štěstím a smíchem.
Snad proto, že jsem vyrostla v době, kdy jsme mohli s rodiči vycestovat nejdále do Sovětského svazu, užívám si každou svojí cestu naplno.
Rodinné dovolené jsme trávili pravidelně v Tatrách. Tam jsem se svým tátou, už jako malá holka šlapala po horských cestičkách a šplhala po skalních řetězech. Naučil mě vnímat krásy přírody a získat pokoru k horám.
Na táty větu "Když nemůžeš, máš ještě 20% sil" si na svých cestách vzpomenu často.
Ale, tati, fakt mi to pořád nevychází! Když si několikrát po cestě tvrdil, že mám ještě 20% sil, tak jsem už neměla přece žádný???
Mojí první velkou cestou se stalo putování do Santiaga de Compostela.
Mnoho lidí tvrdí, že je dobré jít tuto cestu sám. Člověk má možnost být jen sám se sebou a svými myšlenkami.
Já šla se svojí skvělou kamarádkou. Nelituji ani minuty tohoto rozhodnutí. S Peťou, která je stále pozitivně naladěná holka do nepohody, jsme si užily nezapomenutelných 11 dní a našim společným zážitkům se smějeme doteď .
Mým velkým přáním je, aby mé děti jednou vzpomínali na zážitky, které jsme společně při cestování prožili.
Snad na ně budou s láskou vzpomínat stejně tak, jako já vzpomínám, na šplhání po horách se svým tátou.